VZPOMÍNKA...

NIKDY NEZAPOMENEME NA NAŠE MILOVANÉ KOČIČÁČKY,  KOCOURKA DORIANA A MIMINKO ANGELINKU. V NAŠICH VZPOMÍNKÁCH JSOU STÁLE S NÁMI.

Vánoční dáreček

Dne 22. 12. 2003 se narodilo v chovatelské stanici Nl* Pendragon´s 5 koťátek a jedno z nich bylo naše koťátko – náš Tomišek :)
Viděla jsem ho poprvé když měl 5 dnů
Když přišel k nám domů do nového domova, když povyrostl a stal se z něho dospělý kocour, pořídili jsme mu v Holandsku nevěstu Dutchii – Dačinku.
Dokázali spolu dělat takové ptákoviny a lítat po bytě jako draci, že to mohou pochopit jen chovatelé. Kočičí strom, který byl upevněn až u stropu se kolikrát povážlivě kýval :)
Kočičí strom jim skýtal útočiště i bezvadnou hračku a nakonec i bezvadný pelíšek,
s koťaty tak lítali po celém bytě, až kolikrát usnuli na stole s hlavou svěšenou dolů.
Předli tak silně, až nás budili ze spaní.
S Dačinkou krásně vycházeli, neobešli se jeden bez druhého a tak se nám postupně narodila koťátka.
Nejdříve klouček Axi, potom holčička Cobinka, Elizabetka a Hermínka.
V roce 2007 jsme nechali Dačinku nakrýt krásným, bílým kocourem Armaniakem, kterého jsme již dříve poznali jako 4měsíčního milého, přítulného a hravého kocourka.
Narodila se nám Brejdy a Tomikovi se tak rozrostl jeho kočičí harém.
Posléze se jim narodili 2 holčičky Demi a Debbie a páreček Gordon a Gretka.
Tomišek byl velmi společenský, klidný, milý, skromný a přítulný kocour, který se o svoje potomky krásně staral. Říkali jsme mu tátomáma, protože koťata se za ním chodila nejen tulit, ale i kojit J a Tomišek držel, jako by se to tak patřilo. Při krmení dával vždy přednost ostatním, věděl, že bude mít vždy něco dobrého k snědku. Neměl rád hluk a křik, toho se bál. Zúčastnil se několika mezinárodních a světových výstav, na kterých získal titul jeden z nejvyšších - Evropský šampion. Jeho otec Dutchie byl nádherný, černobílý kocour a ten dosáhl na titul nejvyšší a byl Světový vítěz. V roce 2010 začal Tomišek stonat, byl 4 x na operaci na odstranění nádorků, které, jak se ukázalo, byly vždy pozitivní. Naposledy byl v březnu 2015.
/Měli jsme v úmyslu jet na MVK v Brně, ale nakonec jsme účast ze zdrav. důvodů Tomiška zrušili/.
Po odstranění nám byla dána naděje, že se i tak může dožít věku až 15 roků.
Velmi jsme si to přáli a dělali pro to všechno možné.
Když jsem mu ale našla začátkem května tohoto roku pod krčkem další bulku, už jsme ho operovat nenechali – nechtěli jsme ho trápit.
Věřili jsme, že s námi stráví ještě alespoň jedny společně vánoce. Bohužel.
Přestal žrát.
Ve středu si vzal jen trošku svého oblíbeného, syrového hovězího masa a to bylo poslední. Přestože jsme mu nabízeli jeho dobrůtky, vždy se jen otočil. Dále pil už jenom vodu. Stále ale chodil spát do společného pelíšku se svojí Demi. Poznala jsem tak, že Tomik je smířený s osudem a pomalu nám naznačuje, že chce z tohoto světa odejít.
Snažili jsme se, aby nezůstal ani chvilku o samotě. Měla jsem velké obavy, aby neodešel bez naší přítomnosti.
29.5. 2015 v pátek se nám podařila jedna z posledních, krásných fotografií, kterou jsme zveřejnili i na fb.
V sobotu už mu klesla o poznání tělesná teplota. Přesto se po obýváku chvílemi velmi pomalu a opatrně pohyboval, hodně spal. Vždy jsme ho přikryli, dali k němu termoláhev s teplou vodou, aby ho zahřála.

Sledovali jsme a konzultovali jeho zdravotní stav s veterinární lékařkou a nakonec se dohodli, že k nám přijde v neděli 31. 5. 2015 v 9 hodin ráno a pomůže Tomiškovi lehčeji odejít z tohoto světa za svými kočičími kamarády. Náš Tomišek tak navždy klidně usnul v rodinném kruhu, hladili jsme ho do posledního okamžiku, do doby, kdy nám paní doktorka v 10 hodin oznámila, že už neslyší žádné jeho ozvy.
Byl tady na tomto světě 11 roků, 5 měsíců a 9 dnů.
Odešel tedy klidně a pokojně, musel cítit naši lásku.
Je nám moc líto, že tady s námi nepobyl déle. Moc jsme si to přáli.
Zabalili jsme ho a dali do jeho oblíbeného pelíšku, přidali hračku, se kterou si tak rád vyskakoval a odvezli ho na naši zahradu, kde jsme ho uložili na krásném a klidném místě pod borovicemi. Má tak věčný spánek vedle svých kočičích kamarádů. Takto je stále s námi.
Odešel nám v něm velký kočičí kamarád a mazel a v našich vzpomínkách se k němu budeme vždy rádi a s úsměvem vracet. Jeho fotografie máme skoro v každé místnosti.
Stále se tak na nás dívá. :)  

**********************